Sezóna: 2009
Sto dukátů za svůdce žen a rouhače Dona Juana? Nikoli! V hudební komedii Sto dukátů za Juana V.Dvořáka a Z.Petra není Juan tím bezbožným dobyvatelem ženských srdcí, jakého vytvořil podle lidových pověstí španělský dramatik Tirso de Molina. Náš Juan je hrdinou na útěku před královskými vojáky, biřici a slídily, protože propustil na svobodu otroky, které vezl na lodi do Ameriky. Setkáváme se s ním v malém španělském městečku, kde se před prozrazením a zatčením stihne zamilovat do Kristinky a předvést „kouzelné divadlo“ maloměstské honoraci.
A jak se tento španělský hrdina, který má v sobě něco z renesančního pícara čili šibala a něco z Dona Quijota, octl u nás, v Čechách? Vladimír Dvořák uvádí, že použil ve své komedii motivy z dramatických prací Miguela de Cervantese Saavedra. Což Cervantes psal divadelní hry? zeptáte se pochybovačně, protože znáte tohoto pána jako slavného romanopisce, autora nesmrtelného Dona Quijota. Ano, Cervantes psal hry, velmi si na tom zakládal a domníval se, že je mu dramatická tvorba souzena. Na scénu ale vstoupil talentovaný a superproduktivní dramatický tvůrce Lope de Vega a divadelníci, kteří nijak Cervantesovými kusy nadšeni nebyli, ho přestali uvádět vůbec. A byly Cervantesovy hry opravdu tak slabé? Velké, několikaaktové hry se mu skutečně příliš nedařily, byly rozvleklé, chyběla v nich strhující zápletka. Byl ale mistrem meziher, drobných dramatických útvarů, které se uváděly v meziaktí hlavní hry. Jsou to komické momentky z každodenního života, v nichž Cervantes zachytil v mistrovské zkratce nadutost a hloupost pánů i těch, kteří si na ně hrají, šibalství pícarů i chytrost, s jakou se ženy bránily uzurpátorství mužů. V roce 1615, když vyšel 2.díl Dona Quijota, publikoval Cervantes též výbor ze svých dramat a jednoaktových meziher pod názvem Osm komedií a osm meziher. A právě dvě z těchto meziher , Bdělý strážce a Divadlo zázraků, inspirovaly V.Dvořáka k jeho hře o Juanu Muriovi. V Bdělém strážci soupeří voják s kostelníkem Pasillasem o půvabnou Kristinku, v Divadle zázraků potulní komedianti Chamfalla a Chirinos předvádějí to, co mohou uvidět jen lidé urození a zrození z manželského lože, takže všichni diváci z maloměstské smetánky „vidí“, co jim komediant líčí, aniž by to opravdu viděli. Tento „fígl“převzal i Dvořákův Juan Muria. Dodejme, že autor komedie Sto dukátů za Juana dokázal v Cervantesově duchu výstižně charakterizovat postavy, vytvořit vtipný dialog a vše vyjádřit jadrným jazykem. Bohatství jazyka zvláště vyniká v písňových textech, z nichž Píseň pro Kristinku, Dobrou noc a Tak já nevím se staly evergreeny jistě i díky zpěvákům, jako byl W.Matuška, který zpíval Píseň pro Kristinku v 60. letech.