Zvonokosy

A44Sezóna: 2008
Osou děje je skandální kronika malého městečka v jihofrancouzském Beaujolais, které je u nás známo především ve své tekuté podobě.Je to příběh veselý, ba místy i rozpustilý, je to příběh, který se vypořádává s francouzskými veřejnými poměry po první světové válce. Zaměřuje se na střední vrstvy i na honoracia zpodobňuje tuto společnost v jednotlivých postavách vynikajícím způsobem.

Nezapomenutelně napsaný osud Eulálie Čubíkové, ukazuje na ženu, kterou nedostatek lásky přivádí až ke zlobě. Ubližuje svému okolí, seká kolem sebe jako zlé dítě a je dokladem toho, kam až člověka může dohnat skrytá vášeň. Naproti tomu Judita Čuprová je podnikavá, moderní žena, má vlastní obchod, je obdařena inteligencí a šarmem. Umí organizovat pletky, které jsou na hraně a díky své bystrosti z nich dokáže vybruslit a vždy unikne velkému průšvihu – a hlavně se tím vším baví. Jarmila Macarátová, kdysi milenka Ferdy Čupra, dnes hostinská, dychtivě hlídá z prahu svého domu krásu své sokyně doufajíc, že na ní objeví nějakou tu prasklinku. Lékárník Famfule – vdovec, jehož pravidelný příjem z lékárny mu zabezpečoval (za jistou provizi) doktor Funebral. On sám má dost času na to, aby se věnoval svým koníčkům, zejména své velké sběratelské vášni – nápisům na náhrobních kamenech, jimiž obohacoval svou sbírku. Notář Sakumpak a jeho rodina, to je plemeno, jehož největší láskou je štěrbina u kasičky. U zvonokoských občanů však požívá velké vážnosti, neboť všichni do jednoho mají starosti peněžní a potřebují občas poradit, jak své grošíky výhodně uložit. Bartoloměj Pěšinka, starosta Zvonokos, osobnost vážená v okruhu několika kilometrů, republikán tělem i duší.Otec nápadu postavit pisoár k jako symbol pokroku, jenž musí proniknout i na venkov a šířit krásné vítězství nesmrtelných republikánských zásad. Pan Bzikava, nazývaný Evžen, prodavač kol, bývalý cyklistický závodník a letecký mechanik, má kolem sebe neustále publikum, složené z nedospělých mladíků, dychtících po jeho vyprávění. S nimi je za hvězdu, ale doma má tvrdý režim, někdy i s tělesnými tresty. Farář Calaba – jeho hlavní útěchou byla již deset let dýmka a hlavně víno,výborné zvonokoské vínko.Naučil se užívat ho znalecky a tato znalost byla mu odměnou za jeho oddanost kněžskému povolání. Adelajda z Kratihájů, kdysi krásná žena z urozeného, ale chudého rodu, provdána za barona z Kratihájů, silně vyžilého,ale bohatého povaleče, který poměrně brzy opustil tento svět. Po ovdovění se stále více sbližuje s Bohem, ve kterém vidí bytost ze svého společenského prostředí, a proto nikdy nepřestává řádně dohlížet na celou farnost. Paní Cizrníková, Mrňouchová a Drahobejlová – „dámičky“ z vyšších společenských vrstev, předhánějící se ve vynalézavosti, jak se dozvědět zaručeně pravé zprávy i jak je předkládat ke zveřejnění. V tomto směru nejvíce vyniká paní Cizrníková, jejíž výřečnost je pokládána za svrchovaně rafinovanou. Ona sama je skládkou nejchoulostivějších tajností, které pak dále roznáší podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Padni komu padni, jako by říkal pan Chevalier, když dával k dobrému všechny ty vylomeniny, neboť svět je jaký je a je to možná i dobře.

Fotografie z představení