Píše se rok 1863, do Žirovnice přichází vídeňský tovaryš Josef Žampach a zavádí zde výrobu knoflíků z přírodní perleti. Tato práce se brzy stala požehnáním pro celý kraj.
Dobré finanční podmínky daly vzniknout celé řadě spolků, mezi nimi i Spolku ochotnického divadla.
Podle dochovaných pramenů je zřejmé, že se kulturní život začal rozvíjet zejména pod vedením učitelů, později – kolem roku 1900 – se do kultury zapojuje i žirovnický Sokol. Postupem let získává kulturní dění své stálé příznivce a daří se obsadit ve škole i místo učitele hudby, kterým se stává pan Karel Knop. Ihned zakládá hudební sdružení města a zapojuje se do spolupráce se všemi spolky, zejména se spolkem ochotnického divadla. Ochotníci byli hlavními aktéry vybudování přírodního divadla v zámeckém hradním příkopu v roce 1922. Ani kritická léta světové války nepřerušila činnost ochotníků. Na příklad v roce 1941 se hrála opera V. Bloka „V Studni“ za režie Aloise Jelínka. V následujících letech se postupně ujímají režie F. Svoboda, K. Brdlík, později učitel M. Elbl, O. Malínek a J. Janžura, jehož dcera Iva, podobně jako Milan Mach, sbírali základy své pozdější profese právě u žirovnických ochotníků.
O tom, že ochotnické divadlo bylo na velmi dobré úrovni, svědčí i hostování národního umělce Jaroslava Vojty v představení Vojnarky v roce 1959 a v následujícím roce pak v nastudování Maryšy, která byla nacvičena na jeho popud.
V roce 1961 v Žirovnici hostují další známí herci – herci Národního divadla – Jaroslav Marvan, Jaroslav Vojta, Jaroslav Pešek a paní Vlasta Matulová.
Následující rok a zejména rok 1963 byl poznamenán zánikem činnosti zpěváckého spolku a k nemalé lítosti žirovničáků i zánikem Ochotnického divadla, které bylo tak slavné a známé a jehož činnost trvala prakticky celých sto let.
Novou kapitolu začal psát spolek až v roce 1970, kdy divadlo opět ožilo Jiráskovou Lucernou a po dobu více jak 20 let se hrálo opět nejen v přírodním amfiteátru, ale i v Sokolovně. Zpočátku se ujímá režie paní Marie Slavinská, bývalá profesionální herečka, dále paní Jiskra Mašková a Karel Pokorný. Od roku 1984 přebírá na více než 10 let režii paní Ema Pokorná, dcera M. Slavinské. Pod jejím vedením jsou vybírány stále náročnější divadelní hry, které se setkávají s velkou odezvou. Namátkově možno připomenout Sen noci Svatojánské, Nejkrásnější válka, Mamzelle Nitouche, Nebe na zemi a další. Tato činnost byla přerušena zrušením oboru kultury v Žirovnici. Po krátké pauze je přírodní divadlo opět středem pozornosti, tentokráte s divadelní hrou J. K. Tyla – Tvrdohlavá žena v režii paní Růženy Čadkové.
