Divadelní spolek Žirovnice byl založen v roce 1864. Před 95 lety, v roce 1922, si ochotníci upravili pro divadelní představení originální scénu Přírodního divadla u zámku. V přírodě se hrálo každé léto až do srpna 1938. Opět se sem ochotníci vrátili až po válce a hráli zde do roku 1960. Nadlouho posledním představením tady byla Maryša bratří Mrštíků v hlavní roli s Jaroslavem Vojtou, známým a oblíbeným hercem ND v Praze. Přírodní divadlo pak ožilo díky partě ochotnických nadšenců až v roce 1970, kdy se tady s úspěchem hrála Jiráskova Lucerna, v níž účinkovali i někteří z těch, kteří se divadlu věnují dodnes, např. Růžena Čadková, Milada Kasalová, Marta Kalinová (Vacková) a Pavel Koudelka. Po rekonstrukci v sedmdesátých letech se začalo v Přírodním divadle zase hrát v roce 1982 a etapu oblíbených a hojně navštěvovaných letních představení opět zahájila Jiráskova Lucerna. K dalším úspěšným inscenacím patřily např. Naši Furianti, Sen noci svatojánské, Nejkrásnější válka, Pygmalion, Zvonokosy, Sto dukátů za Juana,, Slaměný klobouk, Růže z Argentiny, Podivné námluvy, Lovu zdar, C.k. polní maršálek, Limonádový Joe, Hledám děvče na boogie-woogie.
Na letošní léto připravil DSŽ komedii Uličnice od známých prvorepublikových autorů K.Tobise, V.Špilara, V.Rohana, V.Mírovského s hudbou Járy Beneše, od nichž uvedl v roce 2010 úspěšnou zpěvohru Růže z Argentiny. Vzhledem ke speciálním podmínkám Přírodního divadla vybrali ochotníci opět retrokomedii s písničkami a příjemnými melodiemi, které zdařile upravil pro žirovnickou inscenaci Pavel Masopust. Hraje zde řada mladých herců, kteří většinou prošli Dětským divadlem DSŽ. Dva z nich, Klára Doležalová a Jakub Vetýška hrají hlavní role, v dalších rolích účinkují z těch nejmladších Tomáš Kasal, Karel Matějka a Jára Švec.
Mladí ochotníci se představují
Klára Doležalová (roč. 1994: „ Studuji Dějiny umění na MU v Brně. Do Dětského divadla mě přivedla kamarádka, abych se naučila pohybovat mezi bohémy a zbavila se trémy. Od pohádkových postav jsem se posunula ke slečnám ´na vdávání´, které si na jevišti i zazpívají, což mě baví a snad to baví i diváky.“
Jakub Vetýška (roč. 1996): „ Studuji na PeF v Českých Budějovicích AJ, TV a psychologii. V DD jsem hrál od 13 let. Zajímá mě, jak se převtělováním do rolí člověk mění a je pro mě inspirativní být alespoň na chvíli někým jiným než sám sebou.“
Tomáš Kasal (roč. 1999): „Já jezdím do Pelhřimova na strojní průmyslovku. Už v DD jsem hrál rád v představeních, která se divákům líbí, a to podle mě žirovnické inscenace splňují. Na divadle je vzrušující, že v něm nechybí napětí spojené nejen se samotným hraním, ale třeba i s vypadnutím textu role nebo s během na plac v poslední chvíli.“
Jára Švec (roč. 1999): Já končím učební obor kadeřník v Pelhřimově. Hrál jsem také v DD, např. čerta Čmudila v pohádce Jak kašpárek zachránil krále Honzu. Hraní v divadle mě baví, líbí se mi i hry, které DSŽ uvádí. Těším se na větší role a rád pomůžu v zákulisí při česání.“
Karel Matějka (roč. 1998): „Studuji strojní průmyslovku v Pelhřimově. Můj pradědeček byl úspěšným žirovnickým ochotníkem, ale já jsem se dostal k hraní spíše náhodou. Zahrál jsem si už kovboje v inscenaci Limonádový Joe a trampa v komedii Hledám děvče na boogie-woogie. Doufám, že i letos budu spolu s ostatními herci pro diváky poslem dobré nálady.“
