NEBE NA ZEMI

Sezóna: 2019

Komedie k popukání
Nebe na zemi v podání žirovnických ochotníků

   Když já vám povídám, že je nebe na zemi, Život je jen náhoda i další známé písničky si poslechli diváci při šesti představeních komedie Nebe na zemi od  V+W v úpravě Jana Wericha a Františka Rachlíka, s hudbou Jaroslava Ježka a Václava Trojana. Přírodním divadle bylo vyprodáno, diváci vzali za vděk i posezením na schodech či „na stojáka“.

   Představení vyznělo ve stylu humoru Voskovce a Wericha „chytrému napověz“ a slavilo úspěch. Obecenstvo se s chutí zasmálo vtipným narážkám, které odrážejí v mnohém i dnešní dobu, neboť i dnes se lidé zamilovávají, žárlí na sebe, hádají se o peníze, podvádějí a osnují vraždy. 

Hrálo se a zpívalo o sto pryč

Situace humorně hravé i satiricky výsměšné oživily písněkteré v aranžmá,  s  hudebním doprovodem a v režii Pavla Masopusta zazpívali jednotliví herci i sbor, který byl zároveň lidem a tvořili ho Lída Voharčíková, Aneta Kusiová, Věra Masopustová, Karel Matějka, Aleš Hrbek, Miluška Smejkalová, Radka Urbanová a Ondra Vaňásek. Intonační i rytmickou náročnost Ježkových melodií zvládli všichni velmi dobře i díky tomu, že od ledna každý týden poctivě zkoušeli jak hraní, tak zpívání.
Naplno diváky oslovil herecký projev herců,  dynamické propojení jednotlivých scén i dramaticky poutavý rytmus inscenace v režii Růženy Čadkové a Saši KusiovéHned na začátku se diváci zasmáli šťavnatě vtipnému dialogu hašteřivé Junony v podání Jany Matouškové  a  Jupitera  Pavla Pány kvůli Jupiterovu  záletnictví. A olympští manželé upoutalinejen projevem, ale i krásnými, vskutku  božskými kostýmy. Mládence Camilia, v něhož se promění Jupiter, aby si mohl užívat pozemských slastí, hrál a zpíval s profesionální jistotou a šarmem Václav Matějů. Při vstupu na svět  se  stal  Camilio  svědkem ostré „finanční“ hádky mezi energickou vdovou Dany Šuhájkové a rakvářem Karla Šimánka, který skvěle zpodobil krédo „dolů šlapat, nahoru se hrbit“Pokusí se je usmířit a málem dostane nařezáno. Uvidí krásnou Amarantu v podání Nikoly Kasalové, a na první pohled se do ní zamiluje . A není divu, Amarantin půvab podpořený kostýmem i hereckým a zpěvním projevem  byl  nepopiratelný.  Notářskou suchopárnost a lakotící morousovitost manžela Amaranty, notáře Bartola, předvedl 
s výrazem  hráče pokeru Martin Kasal. O poměrech v pozemském maloměstě a o tom, jak získat Amarantu, se radil Jupiter alias Camilio s Merkurem, starověkým  bohem obchodu, jehož sochu a následně i živou podobu představil s  uměřenými důstojnými gesty a vzezřením božsky zářivým Jára Švec. Jupiterovi poradil, aby se spojil s kněžími svého chrámu, což jsou podle něj rošťáci, kteří za peníze udělají všechno.

Povedení služebníci Jupiterovi

   Služebníci Jupiterovi v nápaditém podání Láďi Šimka(Horatio Darda)  a Františka  Musila ( Scipio Calaber) vskutkunezůstali té Merkurově charakteristice nic dlužni.Kombinovali skvěle vychytralost s prostoduchostí, touhu po pohodlí a penězích se strachem Jupitera, jemuž shánějí obětiny včetně prasátka, které zdařile zahrál  francouzský buldoček Rozárka v růžovém oblečku s prasečím ocáskem. Horatio Darda a Scipio Calaber ani na chvilku divákynenudili, stále vyvolávali ohlas v obecenstvu svými řečmi, tancem i gesty, z nichž patřilo k nejvtipnějším to, které doprovázelo jejich litanii „ Jsme chudí služebníci Jovišovi…“.  Pobavení u obecenstva vyvolal i jejich zpěv „ … my jsme stoprocentní muži / Nic nežli kost a sval ve zdravé kůži / My máme hlavu Davida / A tělo Goliáše! , který parádně kontrastoval s jejich posláním božích služebníků. Originálně a doslova k popukání diváků předvedli kněz s kostelníkem scénu, kdy kněz umírá v neckách, což je bouda na notářeBartola, aby šel dělat závěť a Jupiter-Camilio mohl provozovat milostné hrátky s Amarantou. Nemenší pobavení budila i scéna, v níž Catastrofa Jany Voharčíkové svádělas bezuzdnou vášnivostí kněze Horatio Dardu, aby ho přiměla k souhlasu se svými vražednými plány. Krvelačnost Catastrofy vyjádřila Jana Voharčíková expresivním projevem zdůrazněným  tmavě červeným kostýmem. Jejího manžela velkostatkáře Cavernu, takového klidného podpantofláka,  zahrál  s  nadhledem Slávek Čadek. 
V momentě, kdy krize vrcholila, se na scéně objevil  bratr Caverny, skutečný Camilio Lukáše Hryzáka,  oblečením i postavou k nerozeznání od Jupitera-Camilia Václava Matějů – opravdový majstrštyk  herců i kostymérek. Čachrům notáře, kněze, kostelníka a krvežíznivé Catastrofy  bylo odzvoněno,  lidé dostali možnost se polepšit a udělat si  opravdové nebe na zemi. V+W sázeli zkrátka na to, že umění má dávat lidem naději, ne je deptat obrazy zkázy.

Šaty dělaj člověka

K výsledné harmonické podobě inscenace přispěly
i
kostýmyMilada a Marie Kasalovy za přispění Heleny Plíhalové navrhly a ušily nebo vybraly a přešily z bohaté kostymérny divadelního spolku kostýmy inspirované starověkými řeckými a římskými vzory, obstaraly i speciální opánky, čelenky a další módní doplňky v antickém stylu, takže dojem byl opravdu ve smyslu písničky: „Je to pravda odvěká / šaty dělaj člověka / Kdo je nemá ať od lidí pranic nečeká/…/ Kdo v hadrech čeká na štěstí / ten se načeká.. Na „hadry“ si naši ochotníci na jevišti zrátka nepotrpí. 

    Na přípravě a průběhu představení se podílela celá řada dalších obětavých pomocníků. Scénu instalovali Martin Kasal, Láďa Šimek a Milan Bazala. O kvalitní ozvučení se starali Josef Vopravil ml. a Radek Štverák, text sledovala Stáňa Dvořáková, pokladní byla Eva Rafflová, v občerstvovacím stánku byly Jana Sepekářová, Marie Peřinová a Aneta Kasalová, v kostymérně pomáhala Herta Doležalová, program a propagaci měla na starosti Marie Fronková.

Úspěšný sto padesátý pátý

    Letošní sto padesáté páté výročí žirovnického ochotnického divadla oslavil DSŽ  úspěšně, což těší o to víc, že v představení výrazně zabodovali nejen zkušení ochotníci, ale i ti mladí. Můžeme tedy doufat, že i v budoucnosti  uvidíme další taková představení, z nichž budou tak jako letos odcházet rozesmátí, spokojení diváci.

Marie Fronková