Žirovnický Pygmalion

Sezóna: 2018

Představení Shawovy hry Pygmalion v žirovnickém Přírodním divadle si získalo srdce diváků. Na generálce, na premiéře i na dalších představeních bylo plno a potlesk stíhal potlesk. Známý příběh G.B.Shawa o úspěšném pokusu profesora Higginse vytvořit z pouliční prodavačky květin dámu velkého světa se na přírodním jevišti zdařil.

Z ječící květinářky Lízy Doolittlové udělala Klára Doležalová mladou dámu vskutku okouzlující a profesor Higgins v podání Václava Matějů se z nekompromisního učitele a vědce dokázal změnit v zamilovaného muže. Každá scéna přinesla divákům nějaké překvapení ať už v podobě popeláře Doolittla Pavla Koudelky, který sehrál tentokrát bravurně roli lidového mudrlanta a vykuka, nebo tančícího plukovníka Pickeringa v podání Slávka Čadka, který na oslavu Lízina vítězství nad výslovností věty Déšť dští v Španělsku zvláště tam, kde je pláň napodobil býka pobíhajícího při tanci Lízy a Higginse v té pomyslné fonetické aréně. Pouličním scénám vtiskli s přirozeným šarmem lidově jadrný, rozpustilý ráz Martin Kasal a Jára Švec. A setkání svérázného učence Higginse s důstojnou, společensky uhlazenou, leč mateřsky důraznou matinkou Higginsovou Marty Kalinové bylo také napínavým a vtipným střetnutím dvou odlišných naturelů. Ani Higginsovy dialogy s hospodyní, paní Pearceovou, Lídy Voharčíkové, nepatřily do šedé zóny hovorů šéfů s podřízenými. Jiskra svérázné hospodyně zažehla i tady plamínek dramatického napětí. Zatímco diváky pobavil výstup Lízy na zdvořilostní návštěvě u paní Higginsové, viditelně zaskočil paní Eynsford Hillovou v podání Věry Masopustové, která sehrála věrohodně, se zdrženlivým překvapením dámy z vyšší společnosti, údiv nad novými mravy, jaké Líza předvedla, když  s přepečlivou výslovností vyprávěla obskurní historku o své tetě odkojené alkoholem. Sympatický byl naopak Lízin výstup sourozencům Eynsford-Hillovým, bezprostřední slečně Jany Voharčíkové a Fredymu Ládi Šimka, který se neobratně, leč zcela upřímně do Lízy zamiloval. Vyvrcholením Líziny přeměny a proměny byl ples. Trochu unylou taneční vložku N.Kasalové, L.Šimka, A.Kusiové, M.Filsocha, A.Marešové a  K.Matějky rozsvítily barvité toalety tanečnic, hostů i noblesní hostitelky v podání Jany Matouškové. A kdo pasoval Lízu, zářící v krásné plesové róbě, na maďarskou princeznu? Svérázný učitel fonetiky Nepomuk, kdysi žák Higginse, kterého si s viditelnou chutí zahrál Pavel Pána.

     Inscenace plynula ve svižném rytmu, dramatické kolize a peripetie se odvíjely s lehkou samozřejmostí a poutaly plně diváckou pozornost. Náročnost režijní, kostymérská, scénografická zůstala skryta. Režisérka Růža Čadková se Sašou Kusiovou, kostymérky Milada a Marie Kasalovy s pomocí Heleny Plíhalové, všichni, kdo připravovali složitý systém závěsů oddělujících jednotlivé scény, dirigent osvětlení Pepa Vopravil by mohli vyprávět o tom, kolik práce a rozčilování stál každý výstup, kostým nebo kulisa. Překážky opět svorně překonali a spolu s herci proměnili shawovskou „kapičku štěstí“„dštící“ a osvěžující ochotnický déšť. 

Marie Fronková