Sezóna: 2017
Po pět červencových a dva srpnové večery se ozýval z žirovnického přírodního divadla potlesk a smích. Bylo vyprodáno, na komedii Uličnice se chodilo i dvakrát. Proč? Lákadlem byly melodické písničky, které aranžoval a hudbu k nim nahrál Pavel Masopust, vtipy Pavla Koudelky, retro kostýmy ve stylu doby našich babiček či prababiček, připravené Miladou a Marií Kasalovými s citem pro detail, a to i v doplňcích, jako jsou kabelky a klobouky. Zaujaly také excelentní herecké a pěvecké výkony, na které se mohla režisérka Růžena Čadková plně spolehnout.
Autoři komedie Tobis, Špilar, Rohan a Mírovský vytvořili spolu s písničkami Járy Beneše parodii na červenou knihovnu se škádlivým nádechem romantiky a s populárními postavami barona, hraběte, tenisového šampiona a lorda. Svět společenské smetánky umístili do lázní s majitelem, kterého zahrál v naší inscenaci s důstojností hodnou této postavy Slávek Čadek.
Tou jiskrou, která přispěla k rozhoření komediálního ohýnku a k rozpoutání zápletek, v nichž se ukázala tvářnost jednotlivých aktérů, byla uličnice Sally v podání Kláry Doležalové. Ta se dokázala převtělit v sirotka, ve vychovanou holčičku, ale i ve zlomyslnou teenagerku, omotat si kolem prstu barona Webstera (Pavel Koudelka) a získat si srdce tenisového šampiona Freda (Jakub Vetýška). S ní vtrhla na jeviště herecká nespoutanost a promyšlený komický efekt. Nechyběly ani podařené taneční kreace s pohybově i hlasově výborným Jakubem Vetýškou. Pavel Koudelka jako baron si opět obecenstvo podmanil. Zaujal jeho vtip s mikrofonem vloženým do výstřihu vnadné manželky Moniky v podání vtipně a elegantně mu sekundující Pavly Jelínkové. V paměti diváků jistě zůstane jeho mistrovská souhra s „milým dítětem“ Klárou Doležalovou i hudrování na účet manželky. Při jednom z představení ocenili diváci potleskem též jeho bravurní balanc na tenkém ledě paměti.
K výrazným dvojicím patřili vedle barona s baronkou a Sally s Fredem také Bessie Websterová s Andy Doodlem. Nikola Kasalová zahrála Bessii kultivovaně jako hodnou dcerušku a s uměřenou koketností jako dívku zamilovanou do rozverného Andyho (utajeného lorda) v podání Václava Matějů. Další dvojici, která chytla za srdce i „za sluch“, vytvořili Catherine, tajemnice Bessie, a Leonard, tajemník barona. Jana Voharčíková se tentokrát vtělila do role obdivovatelky a posléze učitelky – odnaučovala totiž Leonarda koktání. A byla to milá učitelka se svérázným šarmem, který si Leonarda podmanil a jeho neduh vyléčil. Zahrát koktání tak, aby bylo uvěřitelné a zároveň komické a divák neměl pocit, že se herec vysmívá lidem takto postiženým, není lehké. František Musil to díky své dlouholeté herecké zkušenosti i citlivosti zvládl opravdu skvěle.
Věren svému zdrženlivě civilnímu projevu vystihl dobře postavu pojišťovacího agenta Martin Kasal. Vtipným a svérázným vstupem podpořili komediální dění také Pavel Pána jako hrabě Moretti, Lukáš Hryzák jako vrchní číšník, Karel Janda jako policejní inspektor, Karel Šimánek jako podnikatel Barrington, Lída Voharčíková jako Agnes, Jára Švec jako seržant a Tomáš Kasal jako strážník. Dámy mezi lázeňskými hosty (Věra Masopustová, Alena Jandová, Dana Šuhájková, Simona Lisová, Jana Matoušková, Aleš Hrbek, Karel Matějka) oslňovaly róbami a důstojnou graciézností. Malou koketní vložku měla děvčata z baru (Aneta Kusiová a Adéla Marešová). Úspěch by žirovničtí ochotníci neslavili bez ochotníků počáteckých, kteří se o zdar inscenace přičinili s kolegiální noblesou. Poděkování patří tvůrcům scény Pavlu Koudelkovi, Martinu Kasalovi a Slávkovi Čadkovi, zvukařům a dirigentům osvětlení Josefu Vopravilovi ml. a Vojtěchu Pávovi, pečlivé strážkyni textu Stáně Dvořákové a technickému personálu Saše Kusiové, Evě Rafflové, Petru Čadkovi, Marii Peřinové, Janě Sepekářové a Heleně Plíhalové. A z čeho můžeme mít radost my všichni, kdo máme ochotnické divadlo rádi a fandíme mu, je to, že se v něm prosadili s vervou a talentem mladí herci. Divadelní múza má v Žirovnici zelenou.
Marie Fronková
